Vladimír Hučín
Vladimír Hučín
Narozen v roce 1952 ve Zlíně
Je rozvedený, neboť manželce už nedokázal vysvětlit, že ho opakovaně nezavřou do vězení. Vyučil se jemné mechanice, ale na střední školu ho nepřijali s odůvodněním, že narušuje socialistickou morálku. V roce 1971 při padesátém výročí založení KSČ ho komunističtí funkcionáři zbili za jeho alternativní vzhled a vzápětí jej odsoudili za „narušování slavnostní schůze“ na 10 měsíců do nápravného zařízení. Krátce byl zaměstnaný v Přerovských strojírnách, v Jutě Přerov, krátce v pohřební službě, vždy pod dohledem StB. V sedmdesátých letech se věnoval „protistátní činnosti“ – prostřednictvím vodíkových balonů rozšiřoval letáky odsuzující vpád vojsk Varšavské smlouvy a vlastnoručně vyrobenými výbušninami ničil transparenty a vitríny oslavující KSČ, SSM a spojenectví se SSSR.
V roce 1977 byl odsouzený za nedovolené ozbrojování na devět měsíců nepodmíněně a půl roku podmíněně. V roce 1983 pomocí výbuchu u vily Antonína Mikeše dekonspiroval tohoto dvojnásobného agenta StB a KGB. Útok provedl tak, že nikoho na životě neohrozil. Následně byl v roce 1984 odsouzený na dva a půl roku nepodmíněně. Trest si odpykal v dnes již neexistujícím přísném vězení Minkovice, přičemž byl podporovaný například organizací Amnesty International. V roce 1986 podepsal Chartu 77, jejíž signatáře – včetně Václava Havla – dodnes kritizuje za jejich nedostatečně zásadové postoje.
V letech 1990–1991 působil jako komunální poslanec v Přerově, lidový soudce a předseda občanské komise. V letech 1991–2001 byl členem FBIS, později BIS jako specialista na levicový extremismus – byl jedním z nejlepších operativních důstojníků. Ve službě rychle postupoval až k hodnosti kapitána. Během vyšetřování dosud nevyjasněných výbuchů v Přerově a na Olomoucku začaly na veřejnost pronikat informace, že se na nich měl sám podílet. V roce 2001 byl zatčen zásahovou jednotkou a téměř rok vězněn. Na nátlak veřejnosti a příznivců byl v roce 2006 osvobozený ve všech sedmi bodech vykonstruované obžaloby. Vladimír Hučín je nejmladší člen Konfederace politických vězňů, čestný občan města Přerov, držitel medaile Jana Amose Komenského.
